Ukázka z povídky Práce pro kněze
[...]
Toriané a Laberé se rychle zapojili do boje. Toriané vrhal na nejbližšího ještěra kri-kra kusy nedaleké pobořené zídky, čímž ho odlákal od skupiny vakolidských vojáků. Laberé pohotově přimrazila plazovy nohy k zemi.
Suleké doufal, že vědí, co dělají a rychle se rozběhl směrem ke zdi. Odtud cítil největší výboje magie. Cestou musel dvakrát zasáhnout proti ještěřím bojovníkům. Vířící štít ho chránil proti většině zbraní. Seslal do jejich skupinky děs a uvolnil si tak cestu.
V útočné magii nebyl nijak zvlášť dobrý, jeho práce se specializovala spíš na obranu a průzkum. Navíc se mu bytostně příčilo zabíjet. Věděl, že někdy je to nezbytně nutné, ale i tak šlo zabíjení proti celé filozofii vakolidské existence.
Ještěři, kteří se rádi vakolidmi živili, žádné takové zábrany neměli. Ne poprvé ho dnes napadlo, jak se sem u všech prastarých vlastně dostali a zvlášť v takovém množství. Už ve vězení zažili šok, když tam našli ještěřího muže. Tady nahoře jich však byly desítky.
Nahoře na hradbách si všimnul neobvykle zářící skupinky. Bledí kněží v maskách měli kolem sebe zvláštní jiskřivý štít, který pohlcoval magii a odrážel všechny možné útoky. Kdykoliv chtěli sami vrhnout nějaké kouzlo, na chvilku štít otevřeli, aby mohlo kouzlo projít, a pak se štít okamžitě zase uzavřel.
Byli propojení v kruhu a čarovali v dokonalém souladu.
Suleké marně pátral po svém synovi. Zato bledí kněží si všimli jeho. První útok byl duchovní a málem rozmetal jeho osobní štít. Suleké uviděl zklamání v jejich tvářích, když se útok nezdařil. Zřejmě doufali, že ho překvapí. Viděl, že tvoří další kouzlo. Měl jedinou malou chvilku na obranu. Zvažoval, koho odřízne jako prvního. Ideálně kdyby se trefil do toho, který drží jejich mentální kruh pohromadě.
Cítil energii plynoucí z magického pramenu do jeho hole a talismanu na ní. Plně se soustředil na jejich štít.
Teď! Skarabionová břitva prošla otevřeným nepřátelským štítem a odřízla jednoho z nich od magie. Suleké slyšel, jak vakomuž zavřeštěl.
Na Sulekého se z nebe v té samé chvíli vrhnul obrovský elektrický výboj. Byl by ho usmažil zaživa, kdyby nebyl pohlcen čarovným stromem na jeho holi ve spojení s kouzelným pláštěm, který ho také chránil. Veleknězi hučelo v uších a cítil, že má ožehlou hřívu. Byl otřesený, ale jako zázrakem živý. Bleskový výboj bohužel zasáhl i několik vojáků v jeho okolí a usmrtil dokonce i dva ještěří bojovníky, kteří se zrovna ke své smůle snažili Sulekého napadnout.
Bojiště se po té ráně zklidnilo a všichni částečně upřeli svou pozornost na souboj kněze se skupinkou bledých.
Ten odříznutý se válel v křečích vedle štítu. Suleké mu nemilosrdně vpadl do mysli a pátral po synovi.
[...]
